Asymetrické ohrožení v souvislosti s konfliktem na Ukrajině

Důležitý rozměr rusko-ukrajinského konfliktu je jeho odraz na mezinárodní scéně. Současná situace na Ukrajině jasně ukazuje, že již neexistuje optimistická vize míru založená na procesu budování národní a státní identity. V této souvislosti by bylo nutné znovu definovat a možná postihovat kroky států vůči jiným subjektům, aby se znovu definovala suverenita a národní bezpečnost státu.

Ukrajina jako oblast asymetrických akcí Ruska

Doposud nebyly podniknuty kroky k obraně Krymu. Jakékoliv pokusy nebo myšlenky byly potlačeny na samém začátku konfliktu, když tehdejší zastupující prezident Oleh Turčynov 12. března 2014 připustil, že Ukrajina se nebude zapojovat do konfliktu na Krymu. Důvodem může být především inovativní aplikace taktického konceptu Ruskou federací, která si byla vědoma, že Ukrajina není připravena na otevřenou válku a také kvůli skutečnosti, že ukrajinská vláda chtěla konflikt vyřešit mírově, což mělo přiblížit posílení vztahů se Západem. Podle ukrajinských odborníků se vojenských operací zúčastnilo přibližně 20–25 tisíc ruských vojáků. 17. března 2014 se Krym díky činnosti Ruské federace osamostatnil (označuje se také jako okupovaný) a den poté byl přičleněn k ruskému území.

Stojí za zmínku, že Ukrajina zažívá obrovskou krizi identity. Vznikající ohrožení nevyplývají pouze z činností Vladimira Putina a Ruské federace. Problémem je situace uvnitř země, která je nestabilní od roku 1991, kdy Ukrajina vyhlásila nezávislost. Bylo vynaloženo úsilí, aby se osvobodila od sféry vlivu a zbytků SSSR. Zkusili to mnoha různými způsoby prostřednictvím mnoha akcí Leonida Kravčuka a Leonida Kučmy. Když už se pak zdálo, že Viktor Juščenko i Julia Tymošenková změní osud Ukrajiny, naděje opět poklesly. Viktor Janukovyč se totiž pokusil zaujmout proruský směr a až poté se Petro Porošenko zaměřil na západní Evropu. Obě vlády padly. V současné době Ukrajina vedená Volodymyrem Zelenským udržuje prozápadní kurz, ale snaží se navázat vztahy i s Ruskou federací a včetně schůzek normandského formátu uklidnit situaci v zemi. Vyvstává otázka, zda je možné konečně změnit situaci v zemi, protože je již téměř 30 let velmi nestabilní. Anexe Krymu destabilizovala celý správní systém a systém vnitřní bezpečnosti. Takto vytvořená nová realita, která podkopává základy státu jako celku, bude navíc bránit všem pokusům o obnovení státnosti a národní identity na Ukrajině.

Nové hrozby neregulérní války

Nová forma hrozby, kterou je hybridní konflikt Ukrajiny s Ruskou federací a jenž dosud neměl žádné rysy regulérní války, poukázala na potřebu ověřit schopnost států reagovat na nebezpečí. Týká se to především akcí vlád, účinnosti obranných systémů a mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečnosti. V tomto případě je zásadní vidět současnou situaci na Ukrajině optikou vojenských i nevojenských výzev. Jsou primárně spojeny se zapojením nestátních aktérů do provokace konfliktu uvnitř státu. Tyto činnosti mají tři fáze:

  1. akce vedoucí k nestabilitě v napadené zemi
  2. činnost s cílem zbavit obléhanou zemi možnosti sebeurčení
  3. vliv na změnu vlády v zemi s cílem ji ovládnout

Dnes je Ukrajina uznávána mnoha experty jako součást geopolitické hry (v kontextu politiky a bezpečnosti). Povědomí o nově vznikajících asymetrických hrozbách a tedy i prohloubení globálních bojů, které nacházejí východisko v ukrajinské a syrské krizi, naznačuje potřebu řádné reakce. Je pozoruhodné, že vyrovnávací pamětí těchto projektů nemůžou být média, která ztratila svou objektivitu. Existuje boj mezi proruskou a proevropskou mentalitou ohledně konfliktu na Ukrajině a mezi prokurdskou, protureckou a proruskou (po stažení amerických vojsk) myšlenkou ukončení mnohostranné války v Sýrii.

Ukrajinská krize zdůraznila slabost Evropské unie a NATO v souvislosti s dynamikou změn v mezinárodních vztazích. Evropská bezpečnost byla znovu definována. Rovněž odhalila významné nesrovnalosti mezi členy mezinárodních organizací a jejich skutečnými politickými cíli, a to kvůli skutečnosti, že v otázce Ukrajiny stále neexistuje konsenzus, což znamená, že neexistují žádná dlouhodobá a účinná řešení. Současná situace politiky EU je dána i situací Severní Makedonie a Albánie a jejich mnohaletým úsilím o připojení k evropskému společenství, které bylo dosud odmítáno, přestože obě země splnily mnohé z podmínek pro přistoupení. To ukazuje na nestabilitu při provádění vnější politiky ze strany Evropské unie a ukazuje tak její slabost v souvislosti s novými hrozbami. Z tohoto pohledu se zdá, že Společenství nemá zájem o členství Ukrajiny zejména během období vyrovnání se s účinky Brexitu.

Změny na Ukrajině

Ukrajina zůstává v oblasti ruského vlivu, kde zároveň dochází ke změnám na hranicích, ke změnám státu, politickým změnám a opětovné izolaci od východu. Zdá se, že nedostatek bezpečnosti a tím i ohrožení suverenity (politické, ekonomické, vojenské) naznačuje konflikt zájmů na linii Rusko - Ukrajina - Západ. To platí pro volnost Ukrajiny rozvíjet se, její stálou vojenskou připravenost a také představuje hrozbu proti možnému ozbrojenému konfliktu na linii Východ - Západ. Je důležité poznamenat, že tento stav se od konce druhé světové války, kdy sovětská sféra vlivu přetrvávala, podstatně nezměnil. V současné době jde o další formu transformované závislosti Ukrajiny na Ruské federaci.

Rozvíjející se konflikt na území Ukrajiny měl také dopad na Spojené státy. Příkladem takových aktivit je především nárůst počtu vojáků na východním křídle NATO. Hlavním účelem těchto akcí bylo ukázat Ruské federaci, že Aliance zůstává solidární s pobaltskými státy. Předpokládalo se, že tato forma demonstrace nepovede k eskalaci ukrajinského konfliktu do jiných zemí a umožní tak členům NATO reorganizovat a vytvořit novou obrannou strategii v případě ruské agrese. Uvažovalo se o možnosti opakovat podobný scénář v jiných zemích, jako v době rusko-gruzínského konfliktu v roce 2008, když byla Gruzie zbavena šance na vstup do NATO.

Konflikt na Ukrajině je v podstatě formou války, v níž hlavní roli hrají lidé označovaní jako separatisté. Odborníci připouštějí, že způsob jednání v hybridní válce neumožňuje jasné posouzení toho, co je vojenská a co civilní činnost. Jedná se o jakési zničení moci napadeného státu sabotáží, terorismem, korupcí a ničením kapitálu. Společnost se v zásadě může stát armádou, která má schopnost zranit protivníka na všech úrovních - včetně vojenské, hospodářské, informační a politické.

Je důležité, aby zejména některé středoevropské země, tj. Polsko, Česko, Maďarsko, Srbsko a Slovensko, zohledňovaly hrozby vyplývající z činnosti Ruské federace. Mohou to být různé typy asymetrických ohrožení, které mají potenciál ovlivnit vnitřní situaci nebo dvoustranné vztahy mezi státy. To je zvláště důležité v procesu neustálého boje o zóny vlivu v Evropě

O autorovi:

Aleksander Ksawery Olech je student doktorského studia se zaměřením na bezpečnostní vědy na War Studies University. Specialista v oblasti terorismu a bezpečnosti v Evropě a na mezinárodní ozbrojené konflikty a migraci.

Zdroje:

Baluk W., Perspektywa pokojowego zakończenia konfliktu rosyjsko-ukraińskiego, [w:] Wojna hybrydowa Rosji przeciwko Ukrainie w latach 2014-2016, red. W. Baluk, M. Doroszko, Lublin 2017

Byszof N., Konflikt na Ukrainie, wyzwanie czy zagrożenie dla współpracy z Unią Europejską? [w:] Bezpieczeństwo subregionu Europy Środkowej i Wschodniej w kontekście konfliktu na Ukrainie, red. T. Kubaczyk, M. Żyła, Warszawa 2016

Kalb M., Imperialna gra – Putin, Ukraina i nowa zimna wojna, Kraków 2017

Katchanovski I., The separatist war in Donbas: a violent break-up of Ukraine, Volume 17, 2016 - Issue 4: Ukraine in Crisis

Kietlinska E., France Resists EU Accession Talks With North Macedonia and Albania, The Epoch Times, (18.10.2019)

Kostanyan H., Meister S., Ukraine, Russia and the EU Breaking the deadlock in the Minsk proces, No. 423, 2016

Kubaczyk T., Wojna hybrydowa – (czy) nowy typ konfliktu zbrojnego we współczesnym świecie, [w:] Konflikt hybrydowy na Ukrainie. Aspekty teoretyczne i praktyczne, red. B. Pacek, J. A. Grochocka, Piotrków Trybunalski, 2017

Muncaster P., Russian Fake News Targeted Ukraine Elections, Info Security, 2019

Nichol J., Russia-Georgia conflict in august 2008: context and implcations for U.S. Interests, Congressional Research Service, 2009

Olech A., Determinants for the international security: membership of Ukraine in NATO, International Relations Review, 6/2019

Olech A., Terroryzm na Ukrainie a stanowisko, wizja i rozwiązania republiki francuskiej, [w]: Cyberbezpieczeństwo w polskich realiach, red. G. Skrobotowicz, Lublin 2019

Sykulski L., Rosyjska geopolityka a wojna informacyjna, Warszawa 2019

Wasiuta O., Wasiuta S., Wojna hybrydowa Rosji przeciwko Ukrainie, Kraków 2017.