Antiislámská politika ve Skandinávii

V posledních několika letech se po celé Evropě prosazuje část veřejnosti (laické i politicky působící), která se zásadně staví proti přistěhovalectví. V programech politicky organizované části veřejnosti se pak mluví o přistěhovalectví jako takovém, ale většinou se staví prakticky pouze proti migraci muslimů. V Dánsku to můžeme bezpochyby pozorovat u politické strany Dansk Folkeparti, ale o tom později. Podobné tendence jsou i v nám známém českém prostředí, i když mnohem méně výrazné. V severských zemích se proti migrantům staví více stran a hnutí než v českém prostředí, především kvůli tomu, že se jich to mnohem více dotýká, migranti často cíleně cestují právě do těchto zemí. Ve Skandinávii je také vyřešena řada problémů, kterými se jiné země musí nadále zabývat, proto se skandinávské politické strany mohou více soustředit na téma migrace. Migrace je navíc v severských zemích jakýmsi politickým evergreenem, dříve se strany zabývali „gæstarbejdery“, dnes svou pozornost zaměřili na muslimské uprchlíky.

Skandinávie má společnou historii, mluví se v ní podobnými jazyky, a tak se v tamější politice objevují podobné rysy v mnoha konkrétních oblastech. Určitá shoda je samozřejmě také v politice týkající se migrantů. Zde hrálo roli i to, že se skandinávské země pohybují vysoko v žebříčcích HDP na osobu a jejich ekonomice se daří. Také kvůli tomu se do těchto států chtělo dostat mnoho migrantů a tím pádem se dostávají do podobných problémů. Každá země pak má nepochybně svá specifika, která nesmíme opomenout.

Švédsko

Politika namířená proti imigrantům, a to především muslimského vyznání, se prosazuje především ve Švédsku, které vstoupilo do EU asi dvacet let po Dánsku, tedy v roce 1995. Právě proto je uprchlickou krizí ovlivněno výrazněji než Norsko, které v Evropské unii není. Díky účasti v projektu schengenského prostoru je do Švédska relativně jednoduché se dostat, jelikož v zásadě cestou od Středozemního moře až do Skandinávie nejsou jediné hranice s důkladnými hraničními kontrolami. Situace se změnila během uprchlické krize, kdy se Německo snažilo čelit nezvladatelnému náporu uprchlíků, které zlákala vstřícná migrační politika kancléřky Merkelové. Mnohdy nešlo přímo o praktická opatření, ale spíše o rétoriku a její vyjádření v médiích.[1] Německo tak na základě článku 25 Schengenského hraničního kodexu zavedlo hraniční kontroly na hranici s Rakouskem.[2] Situace se sice takto do určité míry zlepšila, ale kontroly je nadále možno obejít.

Švédsko migranty láká především vysokým HDP přepočteného na jednoho obyvatele, které v minulém roce dosáhlo hodnoty 458,6 tis. SEK. Pozitivní vývoj se očekává i v následujících letech. Ministerstvo financí Švédska zveřejnilo odhady na roky 2019 a 2020 a i v nich se očekává ekonomický růst, i když už ne tak výrazný. Další pozitivním faktorem je relativně nízká nezaměstnanost, která se v roce 2018 pohybovala kolem 6 % a v následujících letech by se neměla příliš měnit. Otázkou je, jak moc migranti o těchto věcech vědí. Podle Amnesty International prakticky ví pouze, že jejich příbuzní jsou v určité zemi nebo oblasti a chtějí především za nimi. Určité informace podle této organizace mají, což je jeden z důvodů, proč nechtějí do České republiky. Další faktorem, který podle mne ale není rozhodující, je to, že ve Švédsku je relativně snadné získat občanství. Ve skutečnosti člověk musí nejprve získat právo pobytu, ale když ho získá, je jeho změna na občanství celkem snadná. Člověk především musí být vzorným občanem, který není trestán a platit daně. Pokud tyto podmínky splní, nemusí skládat žádné testy, není potřeba prokázat, že ovládá jazyk a zná švédské reálie. Uchazeč si pouze podá žádost a ta je nadále posouzena.

Protiimigrantskou politiku prosazuje několik stran a hnutí, jelikož se i oni chtějí svézt na vlně populistické politiky. K jejich rozmachu došlo poté, co do Švédska v roce 2015 přišlo zhruba 163 000 migrantů a situace byla skoro až hraniční. Pokud by přišlo o něco málo více lidí, nebylo by možné tento nápor zvládnout.[3] Vzhledem k tomu a také ke zvyšujícímu se počtu incidentů (srpnové zapalování automobilů), se dříve ve všech ohledech liberální strana Socialdemokraterna stala nejvýraznější stranou praktikující politiku zaměřenou proti migrantům. Vybrali si na takovýto obrat ideální čas a podařilo se jim tak uspět ve volbách a stát se nejsilnější parlamentní stranou. Na druhou stranu se o podobnou strategii snažili i o ostatní, ale z nejrůznějších důvodů jim to nevyšlo. I strana Den nya svenska modellen se s nástupem uprchlické krize transformovala a z liberální strany se stal tvrdý odpůrce migrantů. Jednoznačně prosazují přísnější podmínky pro přijímání členů rodiny, snížení podpory a vyžadují, aby se přistěhovalci učili švédsky. Pořád ale mají umírněnější postoj než Sverigedemokraterna, která je zásadně proti přijímání jakéhokoliv počtu migrantů a prosazuje pomoc uprchlíkům mimo Evropu.

Norsko

V Norsku je situace specifická tím, že není členem Evropské unie. To v praxi pouze znamená, že by se ho netýkaly kvóty a další unijní nařízení. Nicméně i přesto Norsko některá nařízení dodržuje a s EU má relativně blízký vztah. Nejvýznamnějším faktorem, který Norsko v tomto směru ovlivňuje, je to, že se rozhodlo vstoupit do Schengenského prostoru, takže hranice jsou relativně nekontrolované. Norsko tak svým zapojením do Schengenu získalo problém, který však v době jejich vstupu nemohl nikdo předvídat.

V Norsku bývá v souvislosti s imigrací často zmiňován problém dětských manželství. Vláda nezveřejňuje žádná oficiální konkrétní čísla, ale o problému se mluví a množství dětských nevěst se kvůli migrační krizi výrazně zvýšilo. Samozřejmě tento problém existoval i předtím kvůli imigrantům, kteří přišli před rokem 2015, tedy před vrcholem uprchlické krize. Norsko ale tento problém velice aktivně a důrazně řeší. V roce 2014 se zavázalo, že dětská manželství v Norsku vymýtí do roku 2020. Od roku 1991 bylo sice nezákonné uzavřít v Norsku manželství před dosažením 18 let věku, ale dětské nevěsty přicházely s uprchlíky. V květnu 2018 pak přijali legislativu zakazující tyto praktiky.[4]

V Norsku se proti migraci vymezila mimo jiné strana Høyre, která toto téma využívá, alenepředstavuje to její primární zájem.. Výrazněji se proti migraci staví Fremskrittspartiet. Jako jedni z mála se tímto tématem nezačali zabývat až v důsledku uprchlické krize, ale již mnohem dříve v 80. letech minulého století. Díky postupu, který je stálý a očividně není jen reakcí na uprchlickou krizi, jsou momentálně třetí nejsilnější stranou v této skandinávské zemi. K tomu jim také pomohlo to, že nejsou přehnaně extremistické jako jiné strany v Evropě. Díky tomu dokáží oslovit mnohem širší spektrum obyvatel.

Zajímavá je politika prosazovaná Socialistisk Venstreparti. Už v roce 2012 předseda této strany varoval před migrací islámských extremistů a sliboval, že proti tomu on i jeho strana budou bojovat. Na druhou stranu ale proti migraci jako takové nejsou, protože podporují koncept multikulturního státu. Z toho vyplývá i to, že jsou proti zrušení zákazu nošení hidžábů nebo turbanů policisty. V tomto ohledu ale strana není úplně jednotná.

Dánsko

V Dánsku se také mluví o stejném problému. Dánsko má pro migranty výhodnou pozici hned na sever od Německa, hodně migrantů stejně jako ostatní země láká kvůli své dobré ekonomické situaci. V Dánsku se podobně jako v Česku mluví o uprchlické krizi, ale samozřejmě se zde neprojevuje tolik jako v státech v okolí Středozemního moře. To dokazují i statistiky z roku 2017, totiž že v tomto roce bylo jenom 3 % z lidí, kteří přišli do Dánska, uprchlíci. Navíc se počet lidí, kteří v této zemi žádají o azyl, neustále mírně snižuje. O problémech s uprchlíky se stále mluví, ale ve volbách v roce 2019 bude určitě největším tématem životní prostředí, kterému se věnují prakticky všechny strany.

Ale i přes zmírnění krize se v roce 2018 Dánsko rozhodlo přistoupit k radikálnímu kroku, o kterém psalo i velké množství českých médií. Samozřejmě se kolem tohoto plánu objevilo mnoho spekulací a nepravdivých zpráv. V zásadě ale šlo o to, že by se migranti, kteří jsou ve výkonu trestu, odsunuli na ostrov, kde by žili prakticky odděleni od dánské populace a ta by tak byla v bezpečí. Kritici tomuto plánu vytýkali mnoho věcí, především výběr ostrova. Lindholm je poměrně nehostinný a malý. Navíc se zde v minulosti experimentovalo se zvířecími viry. Problémem pak je také to, že po odpykání trestu by měli být vyhoštěni do své země. Dánsko ale s většinou těchto zemí nemá dohody a vyhoštění by tak bylo značně komplikované, ne-li nemožné. A co pak s těmito migranty? Odsunout je není možné, ale na ostrově s lidmi ve výkonu trestu také zůstat nemůžou. Dále byl kritizován také způsob, jakým tento projekt prezentovali. S tímto nápadem přišli politici ze strany Dansk Folkeparti, která je často vnímaná jako populistická. Zveřejnili ho prostřednictvím tweetu, jehož text nebyl zas až tak kontroverzní, problémem bylo spíše připojené video. V něm je zobrazen muž, který odpovídá klasickým stereotypům o uprchlíkovi. Otázkou ale je, jak moc odpovídá skutečnosti. Proti plánu se postavila opozice v čele s Alternativou. A předseda Radikale Venstre (RV) se zase vyjádřil, že tento plán není žádným řešením a že migraci je nutné řešit komplexně. Vzhledem k tomu, kolik povyku vyvolal tento nápad Dansk Folkeparti, se prakticky nemluvilo o dalším opatření, tedy o důslednější kontrole svateb migrantů s Dány. Snaží se tak zabránit falešným sňatkům za účelem usnadnění zisku občanství.

Asi ještě známější je zákaz z loňského srpna. Zákon oficiálně mluví o zákazu zahalování obličeje, ale reálně se jedná o zákaz namířený proti muslimům. Nikáb řada muslimek nadále nosí nebo nosila, a tudíž jim bylo uděleno celkem velké množství pokut. Nutno ale říct, že Dánsko s tímto nařízením nepřišlo zdaleka jako první. Ve Francii je zákaz zahalování obličeje již od roku 2011 a později se přidaly i další evropské země například Bulharsko, Lotyšsko nebo Nizozemsko.[5]

V Dánsku se podobnými opatřeními zabývá především již zmiňovaná Dansk Folkeparti, tedy strana spolupracující s euroskeptickými populistickými stranami jako je Salviniho Liga severu. Podobně jako oni vyžadují buď vystoupení své země z EU nebo alespoň zvýšení státní suverenity. Ve světle komplikací způsobených brexitem se v poslední době přiklánějí spíše ke druhé možnosti. Snaží se prosadit omezení migrace a odůvodňují to tím, že takto ochrání tradiční dánskou kulturu. Dánsko podle nich není tradiční zemí vhodnou pro imigranty a zároveň multikulturalismus podle nich není vhodná ideologie.

Proti migrantům se staví také Socialdemokratiet, tato strana ale prosazuje o něco méně tvrdý přístup. Jejich snaha získat si více voličů tím, že se postaví proti migrantům, vedla k zajímavému ideovému rozkročení. Nyní tak prosazují levicovou ekonomickou politiku, proti migrantům se ale staví jako

[1] Uprchlíci jsou většinou oběti, jde pořád o lidi, řekla Merkelová. Novinky.cz [online]. Berlín: Novinky.cz, 2018, 20. 6. 2018 [cit. 2019-05-09]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/475604-uprchlici-jsou-vetsinou-obeti-jde-porad-o-lidi-rekla-merkelova.html
[2] Kontroly na německo-rakouské hranici. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, ©2019 [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/migrace/clanek/kontroly-na-nemecko-rakouske-hranici.aspx
[3] KOTT, Sarah, ©2019. For mange asylansøgere, mener Sveriges statsminister Stefan Löfven. Jyllands-Posten International [online]. København: Jyllands-Posten, 4. 5. 2018 [cit. 2019-06-15]. Dostupné z: https://jyllands-posten.dk/international/europa/ECE10574578/for-mange-asylansoegere-mener-sveriges-statsminister-stefan-loefven/
[4] Norway: Child marriage, ©2019. Girls not brides [online]. Londýn: The Idea Bureau [cit. 2019-05-24]. Dostupné z: https://www.girlsnotbrides.org/child-marriage/norway/
[5] Nikáb nesundáme, bouří se dánské muslimky. V zemi začíná platit zákaz zahalování obličeje, 2018. Novinky.cz [online]. Praha: Novinky.cz [cit. 2019-05-24]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/479386-nikab-nesundame-bouri-se-danske-muslimky-v-zemi-zacina-platit-zakaz-zahalovani-obliceje.html

O autorce

Barbora Paulová v tomto roce absolvovala stáž v Ústavu mezinárodních vztahů. Studuje dvouobor politologie a dánská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.