Analýza francouzské operace v Mali

Na proces „arabského jara“, který začal v roce 2011 v Tunisku, a zasáhl hlavně sever Afriky, navazuje ještě další vnitrozemský konflikt – v západoafrickém Mali. Jeho význam spočívá mimo jiné v rozsáhlé a úspěšné operaci Francouzské armády, která tím navázala na francouzskou vojenskou tradici z doby koloniální nadvlády. Jaké jsou hlavní příčiny francouzského vojenského úspěchu? Bude mít operace dopady i v budoucnosti?

Tuaregové a Kaddáfího pád

Na konflikt v Mali měla značný vliv situace v Libyi. Ke střetům mezi malijskou vládou a některými skupinami Tuaregů (berberského kmene žijícího převážně ve středozápadní části Sahary a Sahelu) docházelo již dříve. V roce 2008 se začala v tomto konfliktu angažovat libyjská vláda jako zprostředkovatel ve vyjednávání. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí tím chtěl udržet kontakt s Bamakem a zároveň předejít mezinárodní izolaci země.

Kaddáfího pád byl pro konflikt v Mali zásadní, protože v Libyjské armádě mohli sloužit Tuaregové, zatímco jiné vlády jim takovou službu zakázaly. Po Kaddáfího smrti museli Tuaregové Libyjskou armádu opustit, což mnohdy udělali i se svými zbraněmi. Mnoho těchto bývalých vojáků následně emigrovalo a usídlilo se na severu Mali, zatímco na jihu Mali stále převládaly tradiční africké kmeny.

Tuaregové v Mali začali v roce 2012 prosazovat svoji kontrolu nad severní částí země, kde oficiální vláda přestávala mít svůj vliv. Především šlo o Hnutí za osvobození Azawadu (část území na severu země). Toto hnutí s místními islamistickými radikály včetně alžírských příslušníků AQMI (Al-Qaïda au Maghreb islamique) začalo kontrolovat některá velká města severně od řeky Niger. AQMI začala na těchto územích prosazovat přísné dodržování islámského práva šaríja a rovněž přesídlila na 400 tisíc místních obyvatel. V teritoriu působily i další radikální skupiny, například MUJAO (Mouvement pour l’Unité et le Jihad en Afrique de l’Ouest).

Určitou pozitivní, i když neúspěšnou roli, zde sehrály některé africké státy v roli mediátora. Příkladem je Alžírsko nebo Burkina Faso, jejíž prezident byl do této role nominován organizací CEDEAO (Communauté Économique Des États d´Afrique de l´Ouest). Vyjednávání s povstalci však nepřineslo výsledek.

Ospravedlnění francouzské akce

Prvotním oficiálním impulsem pro zahájení operace byla žádost legitimní vlády v Mali o francouzskou podporu ze dne 11. ledna 2013. Francie a Mali k sobě mají historické vazby a Paříž má v této zemi stále své zájmy, které chtěla přirozeně chránit. Vláda žádala Francii o pomoc pro zastavení postupu teroristů, kteří se přibližovali směrem k Bamaku.

Francie následně rozhodla o bleskové operaci, která sledovala tři hlavní cíle. Prvním cílem bylo pomoci Malijské armádě zastavit postup teroristů na jih, podílet se na ochraně civilního obyvatelstva a dezorganizovat logistiku teroristických skupin. Druhým cílem bylo pomoci udržet v Mali teritoriální integritu a suverenitu země, včetně normalizace politického života a konání demokratických voleb. Posledním cílem bylo usnadnit mezinárodnímu společenství rozhodnutí o vytvoření dvou mezinárodních misí v Mali. První měla za úkol podpořit obecně Mali proti rebelům MISMA (Mission internationale de soutien au Mali sous conduite africaine) a druhá podpořit modernizaci Malijské armády za podpory Evropské unie EUTM (European Union Training Mission in Mali).

Z pohledu mezinárodního práva byla operace MISMA zcela legitimní operací neboť rezoluce RB OSN 2085 jí dávala potřebný mandát podle kapitoly VII, Charty OSN. Mise EUTM naopak není bojovou misí a tudíž tento mandát nepotřebuje. Jedná se o výcvik Malijské armády na pozvání oficiálních vládních míst, podle domácího práva.

Rada bezpečnosti se ještě 14. ledna jednohlasně vyjádřila v tom smyslu, že francouzská operace v Mali je v souladu s rezolucemi 2056, 2071 a 2085. V mezinárodním prostředí pak byla operace podpořena Spojenými státy, Ruskem, Čínou, Evropskou unií, CEDEAO a většinou ostatních afrických států kromě Egypta, který francouzskou operaci společně s Katarem kritizoval.

Vlastní provedení operace


Náčrt postupu operace Serval: mapový podklad: Commons.wikimedia, on line, zákres: Smetana, 2014


Na výše umístěném nákresu operace Serval je znázorněn postup francouzských vojsk v Mali pod velením generála B. Barrery (směr bílé šipky). Zajímavý je tento postup zejména v kontextu velikosti území, protože Mali je přibližně patnáctkrát větší než Česká republika, a rychlosti postupu.

Základ francouzských vojsk tvořila výsadková a mechanizovaná brigáda. Z hlediska válečného umění jde v současnosti o zcela ojedinělou operaci vzhledem k tomu, že šlo o největší francouzskou bojovou výsadkovou operaci od roku 1978, která tehdy měla vysvobodit zajaté osoby ve městě Kolwesi v dnešní Demokratické republice Kongo. V roce 2002 proběhl ještě výsadek 363 vojáků u Mitrovice, tehdy se však jednalo spíše o demonstraci sil než o bojové nasazení. Během operace Serval byl letecky (z výšky přibližně 300 metrů) v Mali vysazen celý organický výsadkový prapor. Tento výsadek byl však pouhou součástí celé operace, která měla za cíl osvobození Timbuktu.

První výsadek provedli francouzští výsadkáři dislokovaní v Burkina Faso již 11. ledna (jednotka speciálních sil za letecké podpory) na zabezpečení hlavního města Bamaka (nicméně oblastí hlavních bojů byl severovýchod země). Šlo o úkolové uskupení (battle group) složené z francouzských vojáků dislokovaných v sousedním Čadu, Pobřeží Slonoviny a Senegalu, včetně nasazení Cizinecké legie.

Po třech týdnech od zahájení operace bylo obsazeno město Timbuktu a Gao kombinací leteckých výsadků i pozemního útoku. V březnu pak byla provedena „čistící“ část operace v Ifoghasských horách na severovýchodě země. Těchto bojů se zúčastnili francouzští výsadkáři, mechanizované vojsko a příslušníci čadské armády, která byla do operace také zapojena. Jeden battle group měl za úkol vytlačit teroristy z měst Timbuktu a Gao za podpory letectva a speciálních sil. Současně bylo třeba chránit určité objekty zvláštního významu. Jednotky mise MISMA jim během tohoto úkolu měly poskytnout podporu a ulehčit tak hlavnímu náporu bojů.

Proč Francie uspěla?

Operace Serval je vojenskými kruhy i odbornou veřejností hodnocena jednoznačně jako vojenský úspěch. Nejde jen o samotný výsledek operace, ale především o jednotlivé prvky, které na konečném úspěchu mají zásluhu. Jde o celý plánovací proces, vlastní provedení v místě nasazení, velení a řízení operace vojenskými štáby nasazenými přímo v oblasti operace, ale také o efektivní mezinárodní spolupráci, logistickou podporu nebo rychlé rozhodnutí na nejvyšší úrovni.

Jedním ze zásadních faktorů majících vliv na konečný úspěch byla rychlost provedení operace. První letecký úder byl zahájen již pět hodin od rozhodnutí francouzského prezidenta. Na rychlost mělo zásadní vliv dislokování francouzských jednotek v okolních zemích. Nešlo jen o možnost rychlé přepravy, ale i o téměř okamžité nasazení vojáků, kteří byli adaptováni na prostředí nasazení a měli bojové zkušenosti z předešlých operací (Afghánistán, Střední východ, Balkán). Nemuseli absolvovat proces aklimatizace v novém a pro Evropany klimaticky náročném prostředí. Již po třech týdnech operace se v Mali nacházelo přibližně 4 000 francouzských vojáků.

Další zásluhu na operaci měli vojáci z Čadu, kterým velel samotný syn prezidenta. Čadské jednotky sehrály největší roli z afrických armád, které se operace zúčastnily. Byly relativně dobře připraveny, vybaveny a především byly nejvíce samostatné. Díky tomu se čadské jednotky jako jediné společně s Francouzi zúčastnily operací na severovýchodě země, kde probíhaly nejtěžší boje. Jejich počet dosahoval 2 000 vojáků.

Do určité míry „svobodné rozhodování“ polních velitelů, kteří tak nepodléhali přímé kontrole politické reprezentace v Paříži, mělo svůj podíl na úspěchu, neboť přirozené obavy z tohoto dohledu právě často brzdí vojenský postup. Rovněž zpravodajská spolupráce se Spojenými státy (od ledna zaměřená na Mali) na poli vzdušného průzkumu a odposlechů, tak jako francouzské pozorování teroristických skupin a skupin únosců v Mali sehrálo svoji úlohu v první fázi operace během leteckých úderů.

Naopak největší problém dělalo Francouzské armádě překonání velkých vzdáleností. To kladlo mimořádné nároky především na logistiku. Problém nedostatku strategických a taktických dopravních leteckých kapacit Francouzského letectva v oblasti byl vyřešen za pomoci podpory spojenců, kteří poskytli své kapacity. Během této operace byl vyzkoušen nový francouzský spojený logistický systém, který tak odhalil své nedostatky. Přesto armádní logistika při této zkoušce obstála a zásobování vojsk v Mali přes veškeré obtíže fungovalo. Francouzská armáda zde také úspěšně použila obrněné průzkumné vozidlo/lehký kolový tank AMX 10RC a lehké obrněné průzkumné vozidlo ERC 90. Dalším účelem této techniky je poskytnutí palebné podpory divizím/brigádám. Také zde proběhlo operační nasazení francouzského VBCI (véhicule blindé de combat d´infanterie), které bylo efektivně nasazeno do bojů ve městě Gao po překonání 3 000 km vzdálenosti po vlastní ose z přístavu v Senegalu.

O francouzské vojenské převaze v Mali svědčí i nízký počet vlastních ztrát. Od zahájení operace v lednu ztratila Francouzská armáda podle oficiálních údajů pouze 8 svých příslušníků. I přes tragičnost těchto ztrát pro pozůstalé každého z padlých jde vzhledem k rozsahu operace o jasný úspěch.

Role diplomacie

Nezanedbatelný pozitivní faktor s vlivem na výsledek operace měla spolupráce Francie s Alžírskem a Mauretánií. Mezinárodní spolupráce sehrála roli především v oblasti zásobování nebo ostrahy společných hranic. Zde hrozilo neustále ilegální překračování státních hranic bojujícími Tuaregy. Na poli mezinárodní spolupráce sehrála zásadní roli francouzská diplomacie, které armáda vděčí za vyjednání mezinárodní podpory ostatních států. Tato podpora sehrála zvlášť důležitou roli pro zásobování a celý logistický proces, včetně podpory některých ostatních armád. Také díky efektivní a včasné diplomacii se operaci Serval dostalo podpory v RB OSN a ostatních států, které sehrály klíčovou roli pro právní legitimitu operace.

Při hodnocení výsledků operace nelze opomenout jeden podstatný fakt. Operace Serval je vojenský úspěch z pohledu dosažení vytyčených cílů. Sama operace Serval však nezaručuje mír a stabilitu v Mali pro budoucnost. Pouze vytvořila příhodné podmínky, které je třeba využít pro další rozvoj země za pomoci dalších nástrojů, včetně nevojenských.

Závěr

Operace Serval v Mali je ojedinělá v období současného multipolárního světa, neboť se jedná o operaci výjimečnou nejen svým rozsahem, ale i provedením. Operace Serval byla provedena pod velením jedné armády, a za podpory ostatních spojenců. Nešlo tedy o multinárodní operaci jako v Kosovu, Bosně nebo Libyi. To se projevilo v rychlosti rozhodovacího a plánovacího procesu i v menší náročnosti na velení (v multinárodních operacích se často naráží na problém rozdílného mandátu příslušníků jednotlivých armád a s tím souvisejících odlišných pravidel pro nasazení, která vojáky opravňují například k použití síly, prohledávání osob a dalších vojenských procedur).

Zcela zásadní vliv na úspěch operace však měla dislokace francouzských jednotek v okolních státech. Existence francouzských základen v okolí tak umožnila téměř okamžité nasazení vojáků zvyklých na tamní klima, pouštní prostředí i kulturní prostředí zcela odlišné od evropského. Podpora místních obyvatel francouzské armádě se projevila také jako nezanedbatelný prvek, neboť Tuaregové byli v jižním Mali považováni jednoznačně za nepřátele.

Při pohledu do budoucnosti záleží především na postoji a přístupu Evropské unie a OSN jaké zvolí prostředky pro zlepšení situace v Mali a k udržení stability a míru. Francie již sehrála klíčovou roli v první (bojové) fázi konfliktu a nyní je třeba zemi stabilizovat i za pomoci civilních prostředků a nástrojů, včetně diplomacie. Rovněž je nezbytné, aby místní kmeny našli společnou řeč s Tuaregy a situace se v Mali stabilizovala nejen z venčí.

Operace Serval sehrála ještě jednu zajímavou roli na domácí francouzské půdě. Francie stála před zahájením operace před rozhodnutím omezit nebo dokonce zrušit některé své základny v Africe, což se ukázalo jako potenciální chyba, neboť právě jejich existence sehrála pro tuto operaci klíčovou roli. Z pohledu vojenského umění francouzská armáda ukázala, že i v dnešní době je třeba udržovat kvalitně vycvičené a vybavené výsadkové vojsko. V posledních letech se totiž objevovaly hlasy, volající po jeho omezení. Důvodem bylo tvrzení, podle kterého patří výsadkové operace takového rozsahu historii. Operace Serval ukázala, jak se tyto hlasy mýlily a výsadkové operace stále zůstanou účinnou zbraní moderních armád.

 

Rád bych poděkoval plk. v. v. B. Bucheriemu za poskytnutí materiálů a cenných konzultací pro tento článek.