21. 11. 2016

Česká republika v mírových operacích OSN: Komplikovaný návrat

Policy
paper

V posledních letech dochází k obnovení zájmu západoevropských států o působení v mírových operacích OSN. Snahu o zapojení vyjádřila i Česká republika, nicméně s výjimkou nasazení speciálních sil v Mali prozatím bez výraznějšího výsledku. V rámci Armády i Policie České republiky existují zkušenosti a kapacity, které se protínají s požadavky současných mírových operací. U většiny institucí ale došlo ke ztrátě institucionální  paměti z působení v OSN. Co je zapotřebí pro efektivní působení v mírových operacích? To ve svém policy paperu analyzují náš výzkumný pracovník Jan Daniel a naše externí spolupracovnice Markéta Wittichová.

Česká republika opustila mírové mise OSN podobně jako celá řada dalších západoevropských zemí v polovině devadesátých let po ukončení nasazení na Balkáně. Po následujících dvacet let se na operacích Spojených národů podílela z personálního hlediska pouze ve formě vysílání individuálních vojenských pozorovatelů, policistů nebo expertů. Hlavní těžiště zahraničních operací Armády ČR (AČR) se v tomto období přesunulo do operací NATO a EU a jejich nasazení na Balkáně, či později v Afghánistánu. Podobně jako u řady ostatních evropských států je nicméně v posledních dvou až třech letech patrný vyšší zájem o znovuzapojení do mírových operací, který kulminoval veřejným příslibem širšího českého zapojení na summitu OSN v New Yorku v září 2015 a nasazením 25 příslušníků speciálních sil do operace MINUSMA. Snahy o další rozšíření české účasti ovšem narazily na celou řadu překážek. Mezi ty hlavní patří nedostatek zkušeností s praktickým fungováním jak současných mírových operací, tak i každodenní byrokracie sekretariátu OSN. Mírové operace OSN navíc prošly od poloviny devadesátých let výraznou proměnou a Česká republika se tak musí, podobně jako řada dalších evropských států, s řadou jejich prvků znovu seznamovat. V první části tohoto policy paperu tak hodláme krátce přiblížit změny, kterými mírové operace OSN prošly a procházejí. V druhé části bychom chtěli na základě existujících kapacit a zkušeností nastínit potenciál českého příspěvku, a to u vojenských, policejních a civilních složek mírových operací OSN. Závěrem bychom kromě konkrétnějších doporučení rádi poukázali na nutnost vypracování dlouhodobější strategie působení v mírových misích.