Australská zahraniční politika: hledání rovnováhy mezi tradicí a geografií

Austrálie je svou rozlohou šestý největší stát světa. Co do ekonomického významu figuruje mezi patnácti nejbohatšími zeměmi planety. Přes pouhých 21 milionů obyvatel je Austrálie politicky, ekonomicky, vojensky i kulturně ústřední mocností v jižním Pacifiku. Asijsko-pacifický region hraje klíčovou roli v novém hledání globální mocenské rovnováhy. Z toho vyplývá aktivita Austrálie nejen ve vlastním okolí, nýbrž i v globální aréně. Cílem tohoto příspěvku je nástin hlavních determinant australské zahraniční politiky a jejích priorit.

Potíže s identitou

Pro porozumění australskému zahraničněpolitickému myšlení je důležité mít na paměti, že kontinent procházel a zčásti stále prochází hledáním vlastní identity. Politické a společenské elity Austrálie se definují přes své evropské kořeny. Navzdory své geografické poloze v asijsko-pacifickém prostoru se Austrálie dlouho přimykala ke své koloniální matce Velké Británii a později ke Spojeným státům. Důvodem byl obranný reflex a obava z asijského živlu v okolí. Tyto určující pocity ve vnímání australské identity bývají glosovány spojením „misplaced continent“. Snad je tento fenomén i vysvětlením pro asimilační politiku vůči menšinám, která měla ještě během první poloviny 20. století za cíl jednotný anglosaský národ a imigrační politika země se až do počátku 70. let minulého století řídila rasistickým zákonem diskriminujícím barevné přistěhovalce. Od té doby se Austrálie stala moderní multikulturní společností, avšak o stálém hledání autonomní identity svědčí například referendum z roku 1999, ve kterém prohrály snahy o vytvoření republiky. Většina voličů se rozhodla zůstat pod britskou korunou. Velká část společnosti sdílí tradiční obavy z možného poasijštění země a mnozí stále vnímají svou zemi jako bílou baštu transatlantického světa v asijské záplavě.

Oscilace mezi tradicí a geografií

Charakteristickým rysem australské zahraniční politiky je tedy silná fixace nejprve na Velkou Británii a později na Spojené státy. Tato orientace, původně podmíněná kulturní a bezpečnostní závislostí na anglo-americkém prostředí, začala být postupem času revidována. Neúprosná geografická a obchodně-ekonomická realita vystavovala Austrálii novým výzvám. Otevřenost, či naopak zdrženlivost jednotlivých vládních australských garnitur vůči asijským sousedům v regionu je proto měřítkem aktivního přístupu k této nové realitě, která je dána stále užším hospodářským propojením s asijskými zeměmi.

Analogicky lze načrtnout další dělicí linii australského zahraničně politického myšlení, a sice ve vztahu politiky k mnohostranným organizacím. Zatímco levice (Australian Labour Party) propaguje aktivitu na multilaterálních fórech, liberálně-nacionální pravice (pod vedením Liberal Party of Australia) preferuje konzervativní jistotu dvoustranných vztahů s USA.

Napětí mezi kulturní tradicí a faktickou geografií je starého data. Jedním z klíčových přelomů zahraniční politiky byla vláda labouristického premiéra Whitlama, který během svého mandátu (1972-1975) zavedl revoluční změny: stáhl vojáky z jižního Vietnamu, navázal diplomatické vztahy s Čínou a zahájil éru nezávislé Austrálie hledící na vlastní priority v jihovýchodní Asii. Předznamenal tak určitou změnu paradigmatu v australské zahraniční politice, která se vyznačovala postupným otevíráním vůči Asii. Vztah australské politiky k asijským sousedům však navzdory tomu nepřestal být rozporuplný. Důležitým hnacím motorem sbližování byl ekonomický pragmatismus, ale na australské straně i na straně asijských sousedů přetrvávala vzájemná nedůvěra.

Dalším klíčovým zahraničně politickým obdobím byla léta 1983-1996. V sousedství Austrálie se utvořila skupina čtyř ekonomických tygrů (Singapur, Hongkong, Jižní Korea a Tchaj-wan), s nimiž země rozvíjela čilé obchodní a diplomatické vztahy. Zahraniční politika Austrálie musela také reagovat na zánik bipolárního světa a rozpad Sovětského svazu. Byla to opět labouristická vláda, která se v letech 1983-1996 iniciativně pustila do budování sítě mnohostranných smluv a do práce v mezinárodních institucích.

Během dlouhého následujícího období pravicových vlád premiéra Johna Howarda (1996-2007) se zahraničněpolitický kurs Austrálie orientoval opět jednoznačně na USA. Svou roli v tom nepochybně sehrály události kolem 11. září 2001 a následná válka proti terorismu, do které se Austrálie velmi aktivně zapojila. Není náhodou, že se Austrálie cítila oslovena hrozbou terorismu a islámského fundamentalismu (připomeňme teroristické útoky na Bali z roku 2003 nebo projevy radikalizace islámu v Indonésii). S návratem k dvoustranné zahraniční politice se výrazně zredukovalo australské angažmá v regionálních seskupeních a mezinárodních organizacích (APEC, AFTA, NAFTA, ASEAN, ASEM, WTO a OSN). Opozice však stále hlasitěji zpochybňovala roli Austrálie jako „pomocného šerifa“ Spojených států v asijském prostoru.

Po volbách v roce 2007 se moci chopila levice pod vedením Kevina Rudda a začala diverzifikovat jednostrannou zahraniční politiku svých předchůdců. Hlavní výzvou pro ni byly vztahy k asijským zemím. Ruddova vláda (2007-2010) zanechala významný otisk na zahraničněpolitickém profilu země. Kromě toho, že byl vůbec prvním (!) premiérem, který se omluvil původním obyvatelům australského kontinentu za bezpráví způsobené bílými přistěhovalci, Rudd zahájil stahování australských vojáků z Iráku a přímo v den svého nástupu do funkce podepsal Kjótský protokol o ochraně klimatu. (Jeho liberálně-konzervativní předchůdce Howard tvrdošíjně odmítal kjótské cíle přijmout.) Deklarovaným cílem Kevina Rudda bylo zbavit zemi nelichotivé nálepky jednoho z největších znečišťovatelů emisemi CO2 na světě. Rudd (který hovoří plynně čínsky) je výraznou osobností, která vydobyla Austrálii vlastní hlas ve světové politice. Kritizoval řadu kroků George W. Bushe a dal najevo, že napříště nemohou USA počítat s bezvýhradnou podporou Canberry. Po Kevinu Ruddovi převzala otěže vlády nová předsedkyně labouristů Julia Gillardová, která pokračuje v nastolených prioritách.

Priority zahraniční politiky

Současné priority australské zahraniční politiky jsou zhruba tři:

1. Udržení a rozvíjení dobrých vztahů se Spojenými státy. USA jsou pro Austrálii strategickým partnerem a garantem bezpečnosti. Smluvním základem této bezpečnostní a obranné spolupráce je smlouva ANZUS (Austrálie, Nový Zéland a USA ji podepsaly v roce 1951).

2. Posílení vztahů k asijským státům bez toho, aby byla ohrožena australská identita. Tato priorita je odrazem nutnosti rozvíjet samostatnější zahraniční politiku, která musí reflektovat proměny mocenských posunů v Asii. Australský zahraniční obchod se odvíjí z 60 procent s asijskými zeměmi a nejpozději od roku 2007 je Čína nejvýznamnějším obchodním partnerem Austrálie. Vztah k Číně je však silně ambivalentní. Austrálie je bohatá na nerostné suroviny a obchodní i investiční agresivita Číňanů ji vede k ostražitosti. Kromě hospodářských vztahů sleduje Austrálie také politickou spolupráci v rámci regionálních uskupení, jakými jsou ASEAN, APEC a další.

3. Posílení angažmá v mnohostranných organizacích. Austrálie kandiduje na místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN pro období 2013/2014. Kromě toho je celkem aktivní v rámci skupiny G 20, která si mimo jiné klade za cíl překonat světovou ekonomickou krizi.

Hlavními zahraničněpolitickými partnery Austrálie jsou dle důležitosti USA, Čína, Japonsko, Indie a Indonésie. Poměry v Indonésii, která je největším sousedem Austrálie, mají zcela zásadní bezpečnostní význam. Není proto divu, že Indonésie je hlavním příjemcem australské rozvojové pomoci. Indonésie je se svými více než 220 miliony obyvatel nejlidnatějším muslimským státem světa a přes dřívější tenze ve vzájemných vztazích (Východní Timor) se v posledních letech rozvíjí bilaterální spolupráce slibně.

Jakkoliv Evropská unie není klíčovým partnerem Austrálie, vztahy s ní se v posledních letech zlepšují díky větší angažovanosti Austrálie v problémech globální povahy. Právním základem vztahů je Společné prohlášení obou stran z roku 1997, na které navazují setkání jednotlivých ministrů a pravidelné konzultace. Hlavními tématy spolupráce jsou zahraniční a bezpečnostní politika, ale také klimatická agenda, energetika a vědecko-technická kooperace. Neuralgickým bodem ve vzájemných vztazích je dosud nereformovaná Společná zemědělská politika EU.

Konstanty a proměnné bezpečnostní politiky

Austrálie se nachází ze strategického pohledu v paradoxní situaci: na jedné straně je jakožto samostatný kontinent jednou z nejbezpečnějších zemí světa, má dobré vztahy k sousedům v okolí, její pozemní a námořní síly nemají v celém regionu konkurenci a jejím nejbližším vojenským spojencem je vojenská supervelmoc USA. Na druhé straně je však Austrálie součástí regionu, který prochází nesmírně dynamickým a složitým vývojem s četnými riziky. Ekonomický boom v jihovýchodní Asii nastolil trend rostoucích výdajů na zbrojení, který začal relativizovat převahu australských ozbrojených sil. Určitá politická nestabilita v jihopacifické oblasti navíc přímo implikuje nutnost udržovat vysoké australské výdaje na expediční sbory. Austrálie se snaží o bezpečnostní dialog v regionu, spolupracuje při potírání terorismu (zejména s Indonésií) a její rozvojová pomoc je namířena na politickou a hospodářskou stabilizaci sousedních ostrovních států.

Působení jednotek australské armády v krizových destinacích si rovněž zaslouží pozornost. Armáda obecně požívá ve své zemi vážnosti a důvěry obyvatelstva. V současnosti působí přes tři tisíce jejích vojáků v zahraničních misích (více než polovina z nich v Afghanistánu).

Spojenectví s USA bylo dosud na australské vnitropolitické scéně vnímáno nejednotně: zatímco pravicoví liberálové je chápali ultimativně, levicoví labouristé bezvýhradnou orientaci na Washington zpochybňovali a nešetřili kritikou na adresu Bushovy politiky. Ani labouristé však nepochybují o tom, že USA musí zůstat hlavním garantem bezpečnosti v regionu. Levice je pragmatická a má pochopení pro očekávání Washingtonu, že Canberra se bude podílet na vyvažování rostoucí váhy Číny. Austrálie tak nadále zůstává (spolu s Japonskem a Jižní Koreou) pevným spojencem Spojených států pro udržení strategicky důležité bezpečnostní stability v oblasti. Linka Canberra_Washington je konstantou bezpečnostní a obranné politiky Austrálie a jako taková nemá alternativu v podobě jakéhokoli regionálního bezpečnostního uskupení.

Pozice mezi dvěma světy

Austrálie provozuje velmi aktivní zahraniční politiku a zdá se, že bude mít napříště již větší ambice než pouze promítat americké zájmy do vlastního zahraničněpolitického působení. Jako mocnost středního řádu chce hrát klíčovou roli ve svém regionu a její aktivita na mnohostranných fórech naznačuje také globální zájmy a ambice. Austrálie se však stále nachází mezi dvěma světy mezi angloamerickým světem svých kořenů na jedné straně a geografickou realitou asijsko-pacifického regionu na straně druhé. Toto rozkročení znamená velkou výzvu pro australskou politickou scénu.

Témata a regiony